Průmysl 5.0 a budoucnost práce (JRC 2023)

Skupina odborníků Evropské komise pro hospodářský a společenský dopad výzkumu a inovací (ESIR) při několika příležitostech podpořila cíl prosazovat systémovou průmyslovou transformaci, která jde nad rámec prohlubování digitálních technologií v průmyslu, s cílem přijmout odolné udržitelné paradigma zaměřené na člověka. Přístup „průmysl 5.0“, který ještě zdaleka není všeobecně uznáván, je klíčem k budoucnosti evropského hospodářství a je tolik potřebným krokem k zajištění toho, aby se průmysl stal spíše protagonistou než pasivním faktorem transformace. V tomto dokumentu se ESIR konkrétně zabývá průsečíkem mezi průmyslovou transformací a budoucností práce.

Budoucnost práce prochází dokonalou bouří, která se vytváří najednou stále více varovné známky vysídlování pracovních sil a nedostatku kvalifikovaných pracovníků a stejně znepokojivých tendencí vyřazovat narušení pracovních sil jako méně důležité než jiné nově se objevující problémy, včetně problémů souvisejících s hospodářskou konkurenceschopností a strategickou autonomií. V tomto stručnosti ESIR odstraňuje řadu rozměrů diskuse o budoucnosti práce a začleňuje je do kontextu stávajících průmyslových a inovačních politik EU. Výzkum se zaměřuje zejména na diskusi o průmyslové transformaci z pohledu průmyslu 5.0.

V oddíle 1 stručného dokumentu se uvádí, že referenční paradigma pro průmyslovou transformaci, tzv. Průmysl 4.0, dostatečně nezohledňuje rozměr pracovních míst a dovedností, jakož i související společenské dopady; a že stejně tak stávající důraz na „čisté nulové emise“ neklade dostatečný důraz na nouzovou situaci v oblasti pracovních míst. Nařízení ESIR proto navrhuje, aby EU přijala komplexní strategii pro průmysl 5.0 zaměřenou na to, aby se systémová průmyslová transformace stala hybnou silou budoucí odolnosti a udržitelnosti, a nikoli překážkou na cestě k prosperující budoucnosti. Tento přístup Průmysl 5.0 musí zahrnovat budoucnost práce jako zásadní rozměr budoucího udržitelného rozvoje, a to na stejné úrovni jako ostatní základní cíle, jako je ochrana klimatu a biologické rozmanitosti a obecněji zajištění dlouhodobé odolnosti. Navrhujeme rovněž, aby byl tento přístup doprovázen strategickým výhledem a mapováním horizontu, a to vzhledem k nejistotě spojené s vývojem průmyslu (a práce) v nadcházejících letech. Je třeba připomenout, že dlouhodobá budoucnost práce s sebou nese příliš mnoho nejistot, pokud jde o jakoukoli bezpečnou prognózu.

Oddíl 2 navrhuje postupný přístup k začleňování pracovních míst do průmyslové politiky EU, a to jak na úrovni EU, tak na regionální úrovni, a to na základě prognostického a zpětného sledování. Tento přístup by tvůrcům politik pomohl posoudit klíčové otázky, jako jsou:

1. „Co bude budoucnost“ nebo lepší: jaké alternativní budoucnosti se mohou objevit s různými důsledky pro budoucnost práce a jak zohlednit zvýšenou nejistotu a vícerizikový svět při plánování budoucnosti práce;
2. „Jaká pracovní místa“ se v Evropě objeví, pokud jde o kvantitu, kvalitu a specializaci; a pokud
3. „Jaké dovednosti“ budou zapotřebí, zejména pokud bude přijat přístup k digitální transformaci zaměřený na člověka, který bude vyžadovat doplňkovost mezi lidmi a stroji a přednost těchto dovedností před stroji.

To nás povede nad rámec tradičního důrazu na „STEM“ a kódování k širšímu uznání kritického myšlení, sociálních a sociálních dovedností, jakož i znalostí jednotlivých oblastí, tvořivosti a představivosti jako charakteristických rysů budoucích lidských povolání. ESIR rovněž navrhuje metodiky pro zmapování relativní technologické specializace Evropy a potenciálu vytvářet budoucí pracovní místa, a to způsobem, který zohledňuje i regionální specifika území EU; a obhajují začlenění vytváření „dobrých pracovních míst“ do všech politik EU.

Souhrnně lze říci, že EU v současné době nemá komplexní strategii pro systémovou transformaci hospodářství, která by odpovídajícím způsobem zohledňovala kvantitu a kvalitu budoucích pracovních míst. Slibným krokem je nedávné zahájení aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi a ad hoc „akademických akademií“ s cílem vytvořit nezbytné dovednosti; ani tento vítaný krok však nepřiznává dostatečnou důležitost otázce vytváření pracovních míst a rozvoje dovedností. Kromě toho se zdá, že ambice Evropy stát se světovou destinací ekologických investic, která by zase umožnila vytváření nových pracovních míst, byla zmařena oživením průmyslové politiky v konkurenčních destinacích, jako jsou Spojené státy, kde několik politických opatření (zejména zákon o snížení inflace) přitahuje investice do čisté energie s příslibem daňových úlev a poměrně nižší regulační zátěží.